Tam, kde je aplikována interdisciplinární spolupráce (inspirovaná cochemskou praxí), je toto působení na rodiče koordinované a podílí se na něm všechny zapojené instituce. Obsah edukace v tomto případě reflektuje pro všechny závazné jednotné principy v přístupu k rodičům a dětem, které jsou v souladu se závěry rodinněprávních sympozií[1] pořádaných Justiční akademií. Sympozia, kterých se účastní soudci okresních a krajských soudů a Nejvyššího a Ústavní soudu, reagují na aktuální problémy rodinného práva. Závěry, které berou v potaz vyjádření předních odborníků z oboru psychologie, sociálních prací a teorie práva, zveřejňuje na svých webových stránkách Nejvyšší soud, formou dobrovolných školení jsou s nimi seznamováni opatrovničtí soudci a jsou doručovány krajským úřadům, jakožto metodickým orgánům OSPOD. Ve vztahu k nastavení péče o děti po rozpadu vztahu rodičů lze jako stěžejní vnímat sympozium na téma střídavé péče (toto téma souvisí s obecným tématem nastavení péče o děti po rozpadu soužití rodičů), kterému předcházela panelová diskuze špičkových českých psychologů a sociologů[2]. Závěry sympozia na toto téma jsou následující:
- Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny.
- Potřebu dítěte mít a rozvíjet vztah s oběma rodiči po rozpadu jejich svazku zpravidla naplní takové uspořádání poměrů dítěte, při kterém jsou do života dítěte ekvivalentně zapojeni oba rodiče. O tom je vhodné rodiče edukovat.
- Až na výjimky nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů, zejména ten konflikt, který bezdůvodně směřuje k narušení vazby dítěte k jednomu z nich.
- Neochota či neschopnost rodičů vzájemně komunikovat, ani jejich partnerský konflikt nejsou apriori kontraindikací střídavé péče. To platí i o nesouhlasu jednoho rodiče se střídavou péčí.
- Jsou to primárně rodiče, kdo rozhodují o osudu svého dítěte. Stát je povinen v rámci pozitivního závazku na ochranu rodinného života poskytnout rodičům podporu při deeskalaci rodičovského konfliktu a při snaze o nalezení takové úpravy poměrů k jejich dítěti, která bude v jeho nejlepším zájmu.
- Interdisciplinární spolupráce zúčastněných subjektů (soudy, orgány sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovník, poskytovatelé odborné pomoci) se jeví jako vhodná metoda podpory rodičů při řešení věcí rodinného práva soukromého.
- Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud v rámci zákonných kritérií může zohlednit též, jakým způsobem rodiče přistoupili k doporučené a uložené odborné pomoci; zda po ošetření emocí a proběhlé edukaci dokáží lépe zohlednit zájem dítěte; faktické projevy rodičovských kompetencí zaznamenané před soudem, orgánem sociálně-právní ochrany dětí a poskytovateli odborné pomoci; jak rodiče dodržují zatímní dohody, popř. dříve vypracovaný rodičovský plán.
Všechny závěry jsou podrobně odůvodněny, a to i s odkazem na relevantní odbornou literaturu a judikaturu a jsou uvedeny na webové stránce Nejvyššího soudu.[3]
[1] Dostupné z: Nejvyšší soud
https://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Sympozia%2Cseminare~OdbornasympozianadjudikaturouNS?Open&area=Sympozia%2C%20semin%C3%A1%C5%99e&grp=Odborn%C3%A1%20sympozia%20nad%20judikaturou%20NS&lng=
[2] Dostupné z: https://www.jacz.cz/images/rodinnepravni_sympozium/zavery_panelove_diskuse_psychologu.pdf
[3] Dostupné z: https://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/web/Sympozia,seminare~OdbornasympozianadjudikaturouNS~3__rodinnepravni_sympozium_Justicni_akademie_na_tema_Stridava_pece~?openDocument&lng=CZ