Zahájení řízení
Soudní řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí je zpravidla zahájeno doručením návrhu soudu, výjimečně zahajuje řízení soud bez návrhu.
Jmenování kolizního opatrovníka
Po obdržení návrhu soud v souladu se zákonem jmenuje nezletilému dítěti zástupce (kolizního opatrovníka) pro řízení upravující jeho poměry. Dle MPSV je úlohou kolizního opatrovnictví (nejen) v rodinném právu soukromém zastupování dítěte v rámci probíhajících řízeních o úpravu jeho poměrů, a to zajištěním praktické a účinné účasti dítěte v řízení, které se jej týká, zajištění přístupu dítěte ke spravedlnosti, zajištění spravedlivého procesu pro dítě. Toto je vedeno snahou vyrovnat nedostatečnou schopnost dítěte účastnit se řízení samostatně. (Hofschneiderová, 2020)
Povinnost zastupování nezletilého dítěte v rámci soudních řízení jinou osobou než rodičem vychází z § 892 odst. 3 o. z., kde je uvedeno:
Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
Pokud se jedná o jmenování opatrovníka dítěte, toto vychází z § 943 o. z., kde je uvedeno:
Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon.
Jedná se tedy o tzv. kolizního opatrovníka. Toto je dále upraveno v § 460 o. z., který říká:
Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka.
V souladu s § 469 z. ř. s., kde je uvedeno:
opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí,
bývá tímto opatrovníkem ustanoven místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož obvodu má nezletilé dítě hlášen trvalý pobyt.
Ačkoliv je primárním „klientem“ kolizního opatrovníka dítě, nelze v rámci rodinného práva soukromého, tedy práva, kde se upravují poměry dvou zcela svéprávných a kompetentních rodičů, zaměřit pozornost orgánu sociálně-právní ochrany pouze na dítě, ale předpokládá se úzká spolupráce s rodiči tohoto dítěte. Pozornost kolizního opatrovníka se tak v opatrovnickém řízení zaměřuje nejen na dítě a zastupování dítěte, ale také stejnou měrou na poskytování poradenství rodičům nezletilého dítěte (§ 11 odst. 1 ZSPOD).
V tomto kontextu lze hovořit o preventivní roli OSPOD jako projevu pozitivního závazku státu na ochranu rodinného života. Povinnost OSPOD preventivně působit ve sporech (respektive jim předcházet) lze dovozovat i z nálezu Ústavního soudu II. ÚS 3765/11 ze dne 13. března 2012, ve kterém Ústavní soud konstatuje, že
„zájmem společnosti je především vytvářet takové společenské, sociální a morální prostředí, aby ke konfliktu zájmů všech zúčastněných, tj. rodičů, nezletilých i jejich kolizních opatrovníků, nemuselo docházet“.
Rodiče pak mají dle ustanovení § 53 odst. 2 zákona ZSPOD povinnost poskytnout orgánům sociálně-právní ochrany dětí náležitou součinnost.
Tam, kde je aplikována interdisciplinární spolupráce, většinou soud vyzve rodiče, aby společně kontaktovali místně příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, tedy ten, který byl jmenován kolizním opatrovníkem jejich dítěte, aby si zde dohodli společnou schůzku. V místech, kde je poskytována skupinová edukace rodičů, jsou rodiče soudem vyzváni, aby se dostavili na skupinovou edukaci v určeném termínu. Zpravidla jsou nabízeny dva termíny v měsíci.
Během společné schůzky rodičů s kolizním opatrovníkem, která probíhá zpravidla ještě před prvním soudním jednáním, jsou ověřeny informace týkající se dítěte a aktuální situace v rodině (k tomu nedochází v rámci skupinové edukace, která má charakter přednášky či semináře). Rodiče jsou edukováni o potřebách dítěte, vedeni jsou k naplnění participačních práv dítěte a k uzavření dohody o předmětu soudního řízení upravujícího poměry nezletilého dítěte. Někteří rodiče jsou schopni uzavřít po této edukaci dohodu, ať již samostatně, případně prostřednictvím svého právního zástupce, nebo např. za pomoci pracovníka OSPOD. Taková dohoda, pokud není ve zjevném nesouladu se zájmy dítěte, je pak schválena před soudem během soudního jednání, kterému je kolizní opatrovník zpravidla osobně přítomen.
První soudní jednání/jiný soudní rok
Další možnost uzavřít dohodu se pak rodičům nabízí při prvním soudním jednání, k čemuž může významně přispět sám soudce, který rodiče také edukuje, potvrzuje sdělení z předchozí edukace a vede rodiče k dohodě. Pokud se rodiče na úpravě poměrů svého dítěte nedohodnou ani během soudního jednání (jiného soudního roku), může být rodičům, a v rámci interdisciplinární spolupráce standardně bývá, doporučeno či uložena povinnost využít odbornou pomoc – nejčastěji ve formě odborného poradenství (navazující edukace), případně mediace, rodinné terapie či „setkání s poskytovatelem odborné pomoci“ (poslední tři jsou formy odborné pomoci definováné v § 474 odst. 1 z. ř. s.). Rodiče tak mají prostor do dalšího soudního jednání, jehož termín je předem znám, využít pomoci odborníků při hledání řešení nastavení péče o děti.
Navazující edukace
V rámci navazující edukace je pak rodičům během zpravidla tří společných schůzek poskytnuto psycho-sociálně-právní poradenství (viz kapitola Formy edukace – podrobně). Ideálním výsledkem takové spolupráce je dohoda o úpravě poměrů dítěte. Poskytovatel odborné pomoci je rodičům nápomocný při sepsání takovéto dohody, nejlépe doplněné o rodičovský plán. Tato dohoda rodičů, pokud není ve zjevném nesouladu se zájmy dítěte, je pak schválena před soudem během dalšího soudního jednání, kterému je kolizní opatrovník zpravidla osobně přítomen. Pokud se rodiče ani přes poskytnutou odbornou pomoc na úpravě poměrů svého dítěte nedohodnou, zasílá poskytovatel odborné pomoci na základě žádosti zprávu soudu o průběhu poskytnuté odborné pomoci. Tato zpráva se zaměřuje na podstatné věci, které jsou důležité pro rozhodnutí soudu ve věci úpravy poměrů nezletilého dítěte (viz vzor zprávy soudu/OSPOD o průběhu spolupráce v příloze metodiky).
Druhé soudní jednání
Pokud nedojde k dohodě ani během dalšího (druhého) soudního jednání, má soud dvě možnosti – soudní řízení ukončit rozhodnutím ve věci samé nebo jednání odročit a rodičům, pokud se to jeví jako účelné, poskytnout další prostor pro uzavření dohody, a to doporučením či nařízením další odborné pomoci.
Při uložení povinnosti rodičům využít odbornou pomoc soud vychází z § 474 odst. 1 z. ř. s., dle kterého
za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídit setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.
Výsledkem takové spolupráce by měla být dohoda o úpravě poměrů dítěte. Poskytovatel odborné pomoci je rodičům nápomocný při sepsání dohody, ideálně doplněné o rodičovský plán.
„Autoritativní“ rozhodnutí soudu
Pokud nedojde k dohodě ani během dalšího (třetího) soudního jednání, přistoupí zpravidla soud k rozhodnutí ve věci samé. Touto „nedohodou“ se však rodiče definitivně vzdali svého oprávnění rozhodnout o poměrech svého dítěte, svoji kompetenci tak delegovali na soud. Soud pak určí, jak bude péče o dítě probíhat, rodiče jsou pak povinni se rozhodnutím soudu řídit. Soudní řízení je tímto ukončeno, vyjma případů, kdy se rodiče proti rozsudku odvolávají ke krajskému soudu. V této fázi je pak zpravidla již pouze na rodičích, zda mají zájem o využití další odborné pomoci (individuální/společné pro oba rodiče). V této fázi bývá častou zakázkou ze strany rodičů obnova rodičovské komunikace o záležitostech dítěte, zvládání nároků vyplývajících ze soudního rozhodnutí apod.
