Rodiče jsou v průběhu edukace vždy vedeni k tomu, aby vyhledali odbornou pomoc v případech, kdy na řešení nestačí svými silami. Jejich proaktivní přístup je v tomto ohledu oceňován jako projev rodičovské kompetence. Součástí základní edukace je doporučení konkrétních dostupných služeb pro rodiče. Za tímto účelem by měl mít poskytovatel edukace k dispozici přehled o dostupných službách, jejich kapacitách, konkrétních intervencích, které jsou schopny rodičům nebo rodinám nabízet a s jakým cílem či výstupem. V rámci interdisciplinární spolupráce často tento přehled poskytovatel získává díky ostatním subjektům zapojeným do spolupráce.
Mapování dostupných služeb
Tam, kde není aplikována interdisciplinární spolupráce, je potřeba dostupné služby zmapovat.
Lze postupovat dle následujících otázek:
- Kam mohu rodiče poslat pro odbornou pomoc?
- Jaké formy odborné pomoci mohu zvolit?
- Pro koho je služba vhodná?
- Jde o službu zdarma (hrazenou v rámci sociálních služeb nebo jinak dotovanou), nebo si ji budou rodiče hradit a kolik bude asi stát?
- Jaká je dostupnost těchto služeb? Jaké jsou objednací lhůty?
- Jaké výstupy lze z takové služby dostat, tedy co to přinese a dá rodičům?
Je velmi důležité mít možnost ověřit kvalitu služeb, které poskytovatel doporučuje rodičům, a zejména ověřit, jestli v doporučené službě přistupují k řešení rodičovského konfliktu a rodičům samotným na základě stejných principů (viz kapitola Principy v přístupu k rodičům vs. vlastní hodnotový systém). Je dobré orientovat se na poskytovatele, kteří běžně pracují s rodinami jako se systémem a ke klientovi přistupují jako k někomu, kdo je součástí tohoto systému. Vycházet lze také z recenzí nebo zkušenosti jiných rodičů, kteří již služby využili.
Poskytovatel by měl mít zpracovaný seznam těchto služeb včetně kontaktních údajů a krátkého popisu služby, který může rodičům předat v elektronické nebo tištěné podobě. Je žádoucí takový seznam pravidelně aktualizovat. Při navázání spolupráce s poskytovateli odborných služeb je také možné a žádoucí seznámit je s obsahem a průběhem edukace, příp. pro ně uspořádat modelovou edukaci, která jim umožní seznámit se s obsahem a formou předávaných informací a „zažít“ přístup k rodičům, který je vede k odpovědnosti a motivuje k hledání řešení.
(Ne)doporučení dalších služeb
V průběhu edukace jsou s klienty probrány možnosti další spolupráce s poradnou. Zakázka mimo edukaci vzniká primárně z potřeb rodičů. Vychází to z přesvědčení, že nezbytným předpokladem toho, aby byla odborná pomoc účinná, musí být klientova motivace ke změně.
Odborná pomoc rodičům je pak limitována tím, zda a jaké změny jsou rodiče schopni a ochotni (nejen) v zájmu svých dětí udělat. Může se jednat o pokračování spolupráce se sociální pracovnicí (jednou ze zakázek může být práce na rodičovském plánu), navázání spolupráce s psychologem, ať již individuálně či společně s druhým rodičem (zakázkou může být pomoc při vyrovnání se s rozpadem soužití, obnova funkční rodičovské komunikace), do spolupráce může být se souhlasem obou rodičů zapojeno i dítě. Důvodem, proč je vyžadován souhlas obou rodičů při řešení konfliktů rodičů spojených s péčí o dítě je skutečnost, že se využití odborné pomoci nemůže stát tím, co situaci dítěte v jeho rodině zhoršuje. V praxi se stává, že pokud je do spolupráce dítě zapojeno bez vědomí či souhlasu druhého rodiče, samo zapojení dítěte často potencuje spory rodičů, které pak přímo či nepřímo dítě ovlivňují. Důvody, které rodiče vedou k zapojení dítěte bez souhlasu či vědomí druhého rodiče mohou být různé, např. snaha rodiče (zpravidla toho, kdo má zájem dítě bez vědomí druhého rodiče do spolupráce zapojit) o manipulaci odborných pracovníků a s tím spojené obavy druhého rodiče, bagatelizace problémů ze strany jednoho rodiče (zpravidla toho, kdo pomoc odmítá).
Rodiče tak během spolupráce s odborníky zapojenými do řešení rodičovského konfliktu dostanou dostatek informací, jak mohou svoji situaci či situaci dítěte zlepšit, zda se však těmito doporučeními skutečně budou řídit, je už jen na nich.
Mnozí rodiče vyhledají pomoc primárně pro své děti, jejich zakázkou je, co udělat, aby rozvodem děti netrpěly. Děti nutně potřebují doprovázet ve svém prožitku ztráty nejlépe svými rodiči. To je ale možné pouze v případě, že jsou rodiče ve zpracování rozchodu alespoň o krok dál než děti. Rodiče, kteří jsou zaplaveni vlastními pocity bolesti, problémy a trápením, si často neuvědomují, že k tomu, aby situaci dokázaly děti zvládnout, musí předcházet pomoc rodičům samotným.
Rodiče jsou často v souvislosti s rozchodem zatěžkáni strachem ze selhání, strachem ze ztráty sympatií dítěte, strachem z nedostatečnosti, z únavy, z nezvládnutí výchovných problémů nebo zhoršení školních výsledků dítěte. Rodiče se cítí ohroženi i tím, že jakékoliv selhání se může stát zbraní v rukou druhého rodiče. V rámci úpravy porozvodové či porozchodové komunikace mezi rodiči je vhodné nestranné doprovázení prostřednictvím mediátora či jiného odborníka, který usnadňuje komunikaci mezi rodiči dítěte.
Rodiče potřebují co nejméně zaručených rad, třebaže dobře míněných. Spíše potřebují prostor, podporu a důvěru, že situaci zvládnou. Potřebují někoho, kdo bude naslouchat jejich příběhu, aniž by je moralizoval nebo litoval. Touží po podpoře a dodání odvahy zachovat si vlastní důstojnost navzdory nepříznivé životní situaci. Jako žádoucí se jeví pojmout situaci krize spíše z úhlu výzvy k hledání nové cesty, účinného řešení své situace, zaměření na zvládání, vedení k postkrizovému rozvoji. Při komunikaci s rodiči pak pomáhá využívání mediačních technik, normalizace reakcí (někdy i v krizi vyhrocených), uznání náročnosti situace ap.
V odůvodněných případech jsou vrámci podpory rodičů při nastavení péče o děti po rozpadu soužití rodičů poskytovány asistované kontakty. Podmínkou realizace je nastavení spolupráce obou rodičů s odbornými pracovníky poradny, kteří rodiče při nastavování kontaktů dítě–rodič vedou dle aktuální situace v rodině (např. s ohledem na to, jak dlouho nebylo dítě v kontaktu s druhým rodičem). Nezbytnou součástí je ale to, že primárně pečující rodič není v odporu, tzn. že dítě má „dovolený vztah k druhému rodiči“, jinak to nikdy fungovat nebude. V tomto duchu se také s rodiči pracuje. Samotné asistované kontakty jsou pak realizovány ve spolupráci rodiče/dítě – sociální pracovník dle potřeby. Cílem je v omezeném časovém intervalu (maximálně 3 měsíců) pomoci rodičům v tom, aby byli schopni kontakt dítě–rodič realizovat bez přítomnosti třetí osoby. S rodiči si je potřeba předem vyjasnit účel i podmínky realizace – čas, frekvenci, místo a to s ohledem na časové možnosti poradny s přihlédnutím k situaci dítěte (např. u školáků ne v době školního vyučování).
Výhodou interdisciplinární spolupráce je vytvoření sítě odborníků, kteří jsou schopni nabídnout rodině – dospělým či dítěti – účinnou pomoc dle aktuální situace. Standardně by součástí této sítě měli být sociální pracovníci, psychologové zaměření na práci s dospělými i dětmi, mediátor, dle potřeby to může být i právník. Přestože se práce s rodinou v rozpadu soužití zaměřuje primárně na dospělé členy – tedy rodiče, existují i podpůrné služby pro děti.
Zejména v poslední době vzniká a rozšiřuje se více služeb určených dětem v rozvodové situaci. Někdy jde o kombinované programy pro rodiče a děti zároveň, jako např. v programu Dítě v centru zájmu[1], který poskytuje SPONDEA, z.ú. v Brně, nabízí také vzdělávací kurz pro odborníky, kteří mají zájem začít program poskytovat v místě svého působení. Podobný kombinovaný kurz nabízí také v Praze a Středočeském kraji Aperio, společnost pro zdravé rodičovství, z.s.[2] Na individuální podporu dítěte je zaměřen interaktivní počítačový program určený pro terapeutickou práci s dítětem Archipelago[3], který vyvinula Games4Therapy, s.r.o. Podpoře dětí v rozvodové situaci v rámci vrstevnické skupiny se věnuje organizace Jak Dál? z.s.[4], která vyvinula kroužek Dětský průvodce světem rozvodu, školí další odborníky a uděluje licence k provozování kroužku.
Typy odborných služeb
Obecně lze využít těchto služeb:
- základní a navazující edukace (součástí může být podpora klientů při vypracování rodičovského plánu)
- mediace
- spolupráce s psychologem
- na řešení orientovaná
- krátkodobá/dlouhodobá
- individuální/párová/se zapojením dítěte
- potřeba s klienty vydefinovat zakázku, tzn. co je cílem spolupráce, zda je možno na tomto cíli a za jakých podmínek pracovat (častou zakázkou je v rámci individuální spolupráce podpora při vyrovnání se s rozpadem soužití, zpracování rozchodu, v rámci párové spolupráce je častou zakázkou podpora klientů v nastavení pravidel rodičovské komunikace, hledání řešení nastavení péče o dítě s ohledem na jeho potřeby)
- za snahou rodičů o zapojení dítěte do spolupráce jsou pak zpravidla obavy rodičů o aktuální psychické rozpoložení dítěte v souvislosti s rozchodem rodičů či adapčních obtíží na novou životní situaci
- (psycho)terapie
- vedená kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem
- individuální/párová/rodinná
- krátkodobá (do 3 měsíců)/střednědobá/dlouhodobá (nad 6 měsíců)
- specifické služby pro děti
- individuální (např. Archipelago)/skupinové (např. Dětský průvodce světem rozvodu)
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že ne vždy je ku prospěchu klienty zahltit nabízenými službami. Vliv na zlepšení situace nemusí mít jen aktivní zásah z vnějšku, někdy může být naopak léčivé jen prosté plynutí času bez vnější intervence. Rodičům, zejména pokud soud rozhodl v rozporu s jejich původními představami, čas pomůže si na novou situaci přivyknout, zpracovat změny i samotný rozpad vztahu. V návaznosti na to se pak zpravidla zlepší i komunikace mezi rodiči, což se dále pozitivně odrazí ve fungování rodičů jako rodičovského páru.
[1] Dostupné z: http://ditevcentruzajmu.cz
[2] Dostupné z: https://aperio.thinkific.com/courses/rozchodem-rodina-nekonci, https://www.aperio.cz/kurzy/rozchodem-rodina-nekonci
[3] Dostupné z: https://www.games4therapy.com/produkty/
[4] Dostupné z: https://jakdal.eu/pro-deti/krouzek-detsky-pruvodce-rozvodem/