Během celé spolupráce jsou rodiče zainteresovanými institucemi – orgánem sociálně-právní ochrany dětí v roli kolizního opatrovníka, soudem, poskytovateli odborné pomoci v případě, že se jim nedaří uzavřít trvalou dohodu o předmětu řízení (tzn. na záležitosti dítěte, kterou soud v rámci probíhajícího soudního řízení řeší) či se neshodnou na zajištění trvalé péče o dítě – motivování k hledání dočasných řešení, tzn. zatímních dohod.
Cílem těchto zatímních dohod je zejména eliminace rizik vyplývajících z přerušení kontaktů rodič-dítě, kdy nejzávažnějším je narušení vzájemného vztahu. Narušený vztah k jednomu (nebo event. oběma rodičů) přitom může velmi vážně ovlivnit nejen aktuální psychický stav dítěte, ale též i jeho další vývoj a dospělý život – ve smyslu zvýšeného výskytu duševních potíží, problémů se sociální adaptací, navazováním vztahů a schopností udržet funkční vztah a rodinu atp. V tomto smyslu je nezbytné možnému narušování vztahu mezi dítětem a rodičem předcházet již od samého začátku rozpadu rodiny. Přičemž jedinou možnou prevencí je vytváření ekvivalentních možností rozvoje vztahu dítěte a rodiče.[1]
Tyto zatímní dohody, zpravidla týkající se nastavení péče o děti po určitou časově omezenou dobu, např. do příštího soudního jednání, příští konzultace s odborníky atd., hrají velice důležitou roli při spolupráci s rodiči.
K nejdůležitějším patří:
- nedojde k přerušení kontaktu mezi rodičem a dítětem a tím se eliminuje riziko narušení vztahu dítě-rodič
- již od počátku rodičům ukazuje, že je žádoucí, aby péče o dítě po rozchodu rodičů byla zajištěna oběma
- ukáže rodičům, že jsou schopni nějaké shody a dohody, byť dílčí, s rodičem, se kterým aktuálně nevychází a tím je „povzbudí“ v hledání dalších dohod a trvalých řešení
- eliminuje obavy rodičů, kteří jsou často na počátku nejistí, mají obavy, jak bude na změny reagovat jejich dítě, a tak se nechtějí rovnou zavázat k trvalé dohodě, neboť potřebují čas, aby si ověřili, jak dohodnuté bude fungovat
- dává prostor dítěti, aby si „vyzkoušelo“ rodiči dohodnutá pravidla
- ukazuje na kompetence rodičů v rozpadu soužití – zda jsou schopni hledat řešení, na tomto s druhým rodičem spolupracovat, dohodnuté dodržet…
- eliminuje návrhy na vydání předběžného opatření ve věci péče o nezletilé děti
V rámci zatímních dohod se nejčastěji, jak již bylo uvedeno výše, řeší aktuální péče o děti, kontakty dětí s nerezidenčním rodičem, zajištění materiálních potřeb dítěte včetně výživného ap. V praxi se ukazuje, že často je předmětem zatímní dohody i aktuální užívání majetku v SJM, zejména společné nemovitosti sloužící k bydlení.
[1] Dostupné z: https://www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/0/3EBBE747CA2C252FC12584B3002FE076/$file/1.%20rodinně_právn%C3%AD_sympozium_Justičn%C3%AD_akademie.pdf