V situaci rozvodu či rozchodu rodičů je velmi důležité zohlednit potřebu dítěte po porozumění těm skutečnostem, které se jej dotýkají, aby mohlo, s ohledem na svůj věk, vzniklou situaci pochopit, správně vyhodnotit, následně ji přijmout a vyrovnat se s ní. Pro děti, stejně jako pro jejich rodiče, je důležitá transparentnost, srozumitelnost, férový přístup a určitá předvídatelnost ohledně toho, co se bude dít teď a v brzké budoucnosti. Rodiče, často zahlceni svými starostmi a zraněními, podceňují či zapomínají na potřeby svých dětí. Někdy je důvodem také to, že rodiče sami nevědí, jak to nejlépe udělat, jakou formou a jaké informace dítěti sdělit. Přesto je jejich povinností vysvětlovat dítěti, co se děje a bude dít, pomáhat mu se zorientovat, naslouchat jeho potřebám.
Součástí rodičovské odpovědnosti je v souladu s § 875 odst. 2) o. z., i povinnost rodiče před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělit dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou ho při rozhodování v úvahu. Je tedy primárně na rodičích, aby s dítětem o situaci přiměřeně věku hovořili.
Povinnost informovat dítě má dle § 867 o. z. i soud, který před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. Typicky bude takovou osobou soudem jmenovaný kolizní opatrovník. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost. Zároveň je potřeba mít na paměti, že vyjadřovat svůj názor, říkat, co si myslí a co potřebuje, je právo dítěte nikoliv jeho povinnost. Dítě má tedy právo se vyjádřit, pokud se ale vyjádřit před soudy, orgány sociálně-právní ochrany dětí, popř. dalšími odbornými pracovníky nechce, musí být toto jeho právo respektováno.
Veškeré intervence ve vztahu k dítěti, ať už jde o setkání a rozhovor dítěte se sociálními pracovníky v roli kolizních opatrovníků, soudci či psychology, by měly být cíleny na uspokojení potřeb dítěte:
- informování dítěte o situaci – o tom, co se děje a co se bude dít
- informování o roli jednotlivých subjektů v procesu opatrovnické justice
- poučení dítěte přiměřeně jeho věku o jeho právech
- srozumitelné vysvětlení, jak bude nakládáno s informacemi, které dítě poskytne
Dítě by mělo vědět a rozumět tomu, že kolizní opatrovník může předat jen ty sdělené informace, na kterých se spolu domluví, že je smí zprostředkovat soudu nebo rodičům a jak se to stane. Dítě by mělo dostat informaci, že co sdělí soudci v rámci rozhovoru, bude zaprotokolováno a jeho rodiče se to doslovně dozvědí. Stejně tak pokud by mělo dojít na soudně znalecký posudek, že se ke zprávě podané znalcem dostanou také oba rodiče.
Setkání s dítětem by nikdy nemělo být motivováno pouze získáním informací a uspokojení potřeby dotyčného dospělého získat podklady pro vypracování zprávy (kolizní opatrovník) a zjištění přání a názoru dítěte (soud, kolizní opatrovník). Stejně tak jako rodiče dítěte, měli by si i odborníci, kteří se s dítětem v rámci opatrovnického řízení setkávají, být vědomi toho, že jsou především nositeli povinností vůči dítěti (zejména zajistit nejlepší zájem dítěte) a dítě je především příjemcem práv, která dospělí vůči němu naplňují.
Zároveň však může dojít k situacím, kdy se pracovník v kontaktu s dítětem dozví skutečnosti svědčící o nevhodném zacházení rodičů, popř. jiných osob s dítětem – fyzické trestání, psychické násilí na dítěti, zanedbávání, zneužívání. V těchto situacích, kdy má pracovník informace o ohrožení dítěte, musí s ohledem na oznamovací povinnost dle ZOSPOD a § 368 odst. 1 trestního zákoníku jednat. Úkolem pracovníka není ohrožení dítěte prokázat, určit míru jeho ohrožení či právně kvalifikovat skutek, ale toto oznámit dle povahy věci ať již orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo orgánu činném v trestním řízení (PČR, státní zastupitelství). V takovém případě je také potřeba, aby pracovník dítě o skutečnosti, že tato sdělení nemohou zůstat důvěrná, ale že je musí oznámit, informoval.