Mnoho rodičů, uvádí se okolo 80 %, se dohodne na typu péče a jejich opatrovnické řízení je ukončeno rozsudkem na základě jejich dohody. Mnoho z těchto rodičů má pak ale problémy dohodu v praktickém životě realizovat. Bohužel se statisticky nesleduje, kolik takových případů je a co bývá nejčastějšími příčinami toho, že se rodiče soudí znovu. Důvodů, které lze vyvodit z praxe, může být několik (Nováková, 2019):
- rodiče se nenaučili domlouvat, mají přetrvávající problémy s komunikací
- rodiče si neuměli představit, o čem všem se budou muset domlouvat
Rodičovský plán je praktický nástroj pomoci rodičům při nastavení péče o dítě po rozpadu jejich vztahu. Jako první byl rodičovský plán v České republice využit při práci s rodiči v rámci interdisciplinární spolupráce v obvodu Okresního soudu v Novém Jičíně. Dnes se však již stává standardním nástrojem využívaným v rámci celé České republiky a mnohdy i tam, kde není aplikována interdisciplinární spolupráce. Rodičovský plán je také využíván v mnoha zahraničních zemích a bývá obsažen v edukaci rodičů nebo programech rodičovství po rozvodu uvedených v kapitole Zahraniční dobrá praxe/inspirace ze zahraničí. Smyslem rodičovského plánu je předejít konfliktům, které ovlivňují psychickou pohodu dítěte. Jak pro dítě, tak i rodiče je důležité, aby měli jasno v tom, jak budou společně po rozvodu/rozchodu rodičů fungovat.
Rodičovský plán pomáhá rodičům při promýšlení otázek týkajících se péče o jejich společné dítě po rozpadu jejich soužití. Při jeho sestavování se rodiče učí, jak postupovat při domlouvání jednotlivých věcí. Zažívají dílčí úspěchy a získávají důvěru ve svoji schopnost se s druhým rodičem domluvit. Práce na rodičovském plánu může také odhalit, že ačkoliv byli rodiče přesvědčeni, že se domluví, když přijde na řadu domlouvání konkrétních detailních záležitostí, jejich názory se různí a ochota domluvit se se snižuje. Rodiče se přitom naučí vyrovnávat se a přijímat neúspěchy, které domlouvání úpravy života po rozvodu přirozeně provází.
Jednotlivé otázky se tematicky zabývají oblastmi, které buď již rodiče ve vztahu k dítěti (dětem) aktuálně řeší nebo budou pravděpodobně řešit v budoucnu. Jak již bylo opakovaně uvedeno, rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům, přitom není podstatné, který z nich má dítě v péči. Rodičovskou odpovědnost mají rodiče vykonávat ve shodě a v souladu se zájmy dítěte. V zájmu dítěte přitom je, aby se na jeho výchově podíleli oba rodiče, neboť potřebuje jejich lásku, přízeň a podporu, a to bez ohledu na skutečnost, že rodiče společně nežijí. Pokud se dospělí dohodnou na rozchodu/rozvodu, jejich rozhodnutí musí dítě přijmout a strpět. Při sestavování rodičovského plánu je potřeba mít toto na paměti.
Je několik možností, jak postupovat při sestavení rodičovského plánu. Z poznatků, které vychází z dosavadní české praxe, lze doporučit následující (Nováková, 2020):
- Je dobré, neměnit, co v minulosti fungovalo, např. tatínek jezdil se synem v neděli na hokejové zápasy. Pokud tomu nic významně nebrání, je dobré to zachovat i s ohledem na dítě, pro které je obecně dobré, pokud se toho příliš nemění.
- Nebrat jako selhání nesouhlas nad jednotlivými body. Patří to k situaci, je to určitý vývoj.
- Je dobré sledovat strategii „nabízím“, ne „vyžaduji a chci“. Opřít se o zkušenosti, které máme z doby, kdy vše fungovalo, a nabízet varianty. Používat „gesto otevřené dlaně“.
- Začínat od jednoduchých věcí, na kterých se spíše shodneme, těžší nechat na později.
- Počítat s dílčími neúspěchy, s tím, že to nebude snadné, a dopřát si několik pokusů.
Nemají-li rodiče problém se vzájemnou komunikací o záležitostech dítěte, mohou na sestavení plánu pracovat od počátku společně. V opačném případě může návrh rodičovského plánu vypracovat každý z rodičů zvlášť a přemýšlet přitom o perspektivě druhého rodiče „Jak si myslím, že by to chtěl ten druhý?“
Pokud se ani přes vynaložené úsilí na některých otázkách nedohodnou, je vhodné zapojit do řešení odborníky, kteří budou nápomocni při řešení.
Rodičovský plán představuje závazek (byť jen morální) učiněný před druhým rodičem a vůči němu a také před dítětem a vůči němu. Rodiče by měli dítěti vysvětlovat, k čemu se zavazují a co to pro něj bude znamenat v jeho každodenním životě. Čím je dítě starší, tím více by ho rodiče měli zapojit do společného rozhodování o tom, jak bude život rodiny po rozvodu/rozchodu vypadat. Děti by měly být do tvorby variant při hledání řešení adekvátně zapojovány, vždy ale respektujícím a nezatěžujícím způsobem a také s vědomím toho, že rodiče jsou ti, kteří nesou odpovědnost a kteří nakonec rozhodnou, tj. ponesou za toto rozhodnutí odpovědnost. (Nováková, 2019)
Rodičovský plán zahrnuje obvykle tato témata:
- nastavení péče o děti
- potřeby dětí
- bydliště
- předávání dětí
- školy v přírodě, sportovní soustředění, jazykové pobyty aj.
- přímá péče, výchova
- školská zařízení
- mimoškolní aktivity, kroužky, sport
- zdravotní péče a péče dalších specialistů
- prázdniny a svátky
- náboženství
- finance
- kontakty dětí s nerezidenčním rodičem, příbuznými a jinými vztahovými osobami
- komunikace mezi rodiči
Rodičovský plán lze vyplnit přímo v elektronické podobě, nebo vytisknout a poté odpovědi na otázky vepsat. Rodičovský plán lze přiložit jako přílohu k návrhu na úpravu péče a výživy, lze ho využít i při sepisování mimosoudní dohody[1]. Vzor rodičovského plánu je součást přílohy metodiky (viz Přílohy – Rodičovský plán).
[1] Text čerpán a následně upraven ze zdroje https://www.justice.cz/documents/40329/1834032/Rodičovský+plán+-+vyplněn%C3%AD/5a2a674f-21e7-48d8-830d-3d02c395c65c