Základní i navazující edukace rodičů je o předávání důležitých informací, působení na rodiče v tom smyslu, aby se orientovali na potřeby svých dětí, aby měnili svůj přístup k rozpadu soužití a učili se kooperovat na nové úrovni – už „pouze“ jako rodiče.
Základní edukace
V základní edukaci jde o prvotní předání ucelených a relevantních informací rodičům, kteří jsou na počátku procesu rozchodu/rozvodu. Jde spíše o jednostranné předávání informací pracovníkem, který edukaci provádí směrem k rodičům. Je dobré dodržet základní rámec edukace a dotknout se všech předávaných obecných témat. Předávány jsou informace, které jsou platné a užitečné pro všechny rodiče při rozpadu jejich vztahu.
Skupinová základní edukace
Základní edukace může mít dvě různé formy. První je edukace skupinová, kdy jsou informace předávány zároveň několika rodičovským párům. Jde o jakýsi seminář pro rodiče, kde zazní vše podstatné v časově omezeném rámci (většinou 60-90 min.). Výhodou této formy základní edukace jsou nižší náklady na jeden rodičovský pár a také významně nižší riziko, že rodiče budou průběh edukace narušovat svými vstupy – většinou jde o snahu vyprávět svou verzi příběhu nebo různé komentáře vztahující se ke konkrétním tématům, které mají zpravidla dokládat pochybení nebo nekompetentnost druhého rodiče nebo je za nimi snaha vyprovokovat hádku apod. Ve skupinové edukaci fungují jako účinný korektiv těchto projevů jiné rodičovské páry. Nevýhodou je, že při skupinové edukaci se nelze zaměřit na pomoc konkrétnímu rodičovskému páru v uzavření dohody nebo alespoň zatímní dohody.
V ČR je skupinová edukace standardně poskytována prozatím v soudním regionu Most, Ústí nad Labem a u některých obvodních soudů v Praze. Tato forma edukace je na vzestupu a pomalu se začíná etablovat i v dalších regionech, např. v Brně nebo v Liberci. Rodiče, kteří prochází řízením o úpravu poměrů svého nezletilého dítěte, jsou usnesením soudu vyzváni k tomu, aby se dostavili na skupinovou edukaci rodičů v určeném termínu (probíhá zpravidla 2x do měsíce).
U této formy edukace je vhodné, aby rodiče již na počátku dostali od soudu informaci o tom, kdo, kde a kdy jim tuto edukaci poskytne. V praxi se ustálily dva způsoby, jak soud rodiče informuje. Buď pracovník soudu, zpravidla vyšší soudní úředník (VSÚ), kontaktuje rodiče telefonicky a sdělí jim potřebné informace o nabízené edukaci nebo dostanou rodiče tyto informace spolu s usnesením o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti. Zároveň je žádoucí, aby soud deklaroval důležitost účasti obou rodičů na edukaci s tím, že bude ověřovat, zda rodiče skutečně tuto možnost využili.
Individuální základní edukace
Tato forma edukace se v ČR etablovala zároveň se zaváděním interdisciplinární spolupráce u většiny interdisciplinárních týmů. Tím, kdo individuální základní edukaci, tedy edukaci pro jeden konkrétní rodičovský pár poskytuje, je zpravidla OSPOD. V rámci koordinovaného postupu jsou rodiče soudem vyzváni (buď písemně prostřednictvím usnesení nebo ústně prostřednictvím telefonického hovoru), aby si ještě před prvním soudním jednáním, o jehož termínu jsou informováni, sjednali společnou schůzku s pracovníkem OSPOD. Ten pak rodičovskému páru během první schůzky poskytne základní edukaci. Výhodou této formy edukace je možnost podpořit rodiče v uzavření dohody, příp. uzavření zatímní dohody. Možnost vztahovat se konkrétně k jejich dítěti a jejich situaci. Nevýhodou může být obtížnější předávání informací těm rodičům, kteří jsou velmi konfliktní a průběh edukace narušují. V takových případech je těžší udržet časový rámec (zpravidla cca 60 min.) i dodržet penzum předávaných informací. Jako výhodné se může také jevit, že OSPOD, který základní individuální edukaci poskytuje, může zároveň alespoň částečně naplnit svou roli kolizního opatrovníka v podobě setkání s rodiči. Na tuto výhodu lze ale také pohlížet z opačné strany spektra, kdy OSPOD zůstává poměrně hodně zatížen rozvodovou agendou. Praxe ukazuje, že aplikace interdisciplinární spolupráce, do které je OSPOD zapojen, významně eliminuje zátěž OSPOD dlouhými vleklými spory rodičů a počty podaných stížností na podjatost sociálních pracovníků.
V naprosté většině případů provádí edukaci jeden sociální pracovník OSPOD, který zde plní roli kolizního opatrovníka dítěte. Je možné, že se do budoucna budou OSPODy inspirovat příkladem Úřadu městské části Prahy 8, který má speciálně vyčleněnou agendu kolizního opatrovnictví a poskytování edukace. Edukaci zde vždy provádí dva sociální pracovníci spolu, v tandemu žena a muž, aby došlo k genderovému vyvážení. To může vést k lepšímu přijetí edukace ze strany mužů, kteří se obyčejně v rámci rozvodového procesu setkávají s ženským světem. To je dáno tím, že ve všech profesích (sociální pracovníci OSPOD, opatrovničtí soudci, pomáhající profese…), se kterými se rodiče v průběhu opatrovnického řízení setkávají, je převaha žen.
Navazující edukace – vždy individuální, tzn. pro jeden rodičovský pár
Pokračovat v navazující edukaci u poskytovatele odborné pomoci mohou rodiče na základě vlastního rozhodnutí nebo je jim účast doporučena či uložena soudem či OSPOD. Výstupem z edukace je dohoda rodičů. Pokud se rodičům nepodaří dohodu o předmětu řízení (např. péči a výživě, kontaktech dítěte s nerezidenčním rodičem, záležitosti pro dítě významné) uzavřít, vypracovává poskytovatel edukace pro potřeby soudu či OSPOD zprávu o průběhu poskytnuté pomoci. Ta by měla ideálně obsahovat i informaci o tom, zda je účelné s rodiči, případně s jedním z nich, dále pracovat.
V rámci interdisciplinární spolupráce je dohodnut jasný a transparentní postup:
- počet setkání (zpravidla tři)
- načasování intervence zpravidla mezi prvním (JSR) a druhým soudním jednáním
- obsah edukace
- výstupy ze spolupráce (dohoda rodičů/zpráva o spolupráci rodičů s poskytovatelem odborné pomoci včetně obsahu a termíny pro vypracování)
Edukace probíhá na základě doporučení soudu. Termín 1. setkání klientů u poskytovatele odborné pomoci bývá domluven bezprostředně po 1. soudním jednání/jiném soudním roku. Při zprostředkování spolupráce je rodičům nápomocný soud/OSPOD a poskytovatel odborné pomoci je ze strany soudu o doporučení odborné pomoci bezodkladně informován (telefonicky při domluvě o 1. setkání klientů u poskytovatele, přípisem soudu, kterým soud žádá sdělení o poskytnuté odborné pomoci, viz vzor v příloze).
Průběh navazující edukace
1. schůzka (vždy společná s oběma rodiči)
- přivítání, vzájemné představení, ocenění rodičů za jejich snahu hledat řešení
- poučení o mlčenlivosti poskytovatele odborné pomoci i situacích, za jakých je tato mlčenlivost prolomena (záleží na tom, kdo odbornou pomoc poskytuje – viz kapitola Mlčenlivost)
- informace o průběhu poskytované odborné pomoci – počet setkání, časový rámec, možné výstupy ze spolupráce včetně zprávy pro soud o průběhu poskytnuté pomoci
- očekávání klientů ve vztahu k poskytované odborné pomoci
- vyjasnění „společné zakázky“ a to i ve vztahu k soudu/OSPOD, lépe než se ptát „Proč přicházíte?“ položit otázku „S čím byste chtěli odejít?“, myšleno po konzultaci či ukončené spolupráci
- ověření aktuální situace v rodině
- Kdy došlo k rozpadu soužití?
- Je rozpad vztahu akceptován oběma rodiči?
- Žijí již rodiče odděleně? Pokud ano, jak aktuálně pečují o dítě?
- Informovali rodiče o situaci dítě? Kdo a jakým způsobem?
- Mají rodiče od dětí informace o tom, co si o situaci myslí?
- pokud rodiče děti o situaci neinformovali, jsou vedeni ke vhodným, nejlépe společným, jasným sdělením směrem k dětem:
- o situaci rozchodu i výhledu do budoucna
- zajištění budoucího bydlení
- o realizaci kontaktu s oběma rodiči
- kdy k němu bude docházet
- jak bude probíhat
- jak si budou rodiče děti předávat
Rodičům jsou následně předány podpůrné materiály pro děti, které mohou při komunikaci s nimi využít.[1]
- mapování představ rodičů o řešení situace
- ověření, zda rodiče při řešení této situace (rodičovské neshody) již v minulosti odbornou pomoc využili a s jakým výsledkem
- v případě, že rodiče aktuálně nemají dohodu o péči o dítě, jsou vedeni k uzavření zatímní dohody o péči (součástí kontakty s oběma rodiči, výživné)
1.–3. schůzka (zpravidla společná, v odůvodněných případech oddělená, první a poslední je však vždy společná)
Průběh a obsah návazné edukace je více individuální v závislosti na aktuální situaci dané rodiny. Během edukace jsou rodiče vedeni k vnímání situace perspektivou dítěte. Zdůrazněny jsou potřeby dítěte v situaci rozpadu soužití rodičů. Vždy je potřeba hovořit o důležitosti nezatěžování dítěte rodičovským sporem, naslouchání přáním dítěte, nikoliv však přenášení odpovědnosti za rozhodnutí dospělých na dítě (typicky „s kým chceš být“, „vyber si“). Pro děti je pak důležitý „dovolený vztah“ k oběma rodičům, prarodičům a dalším blízkým osobám (viz příloha – 20 přání dítěte), podpora rozvíjení sourozeneckých vazeb (zejména pokud rodiče plánují rozdělení sourozenců).
S rodiči jsou probírány představy budoucího řešení a to tak, aby zohledňovaly nejen potřeby dítěte, ale i možnosti rodičů. Rodiče jsou podporováni v hledání společných řešení, dostane se jim pomoci s identifikací sporných bodů bránících v dohodě, popř. dalších okolností bránících v dohodě (komunikační nesoulad rodičů, nezpracovaný partnerský rozchod).
S rodiči jsou probrány možnosti další spolupráce s poskytovatelem odborné pomoci. Na základě vyjasnění další „zakázky“, která je oddělena od stávající – tedy navazující edukace, je dohodnuta další spolupráce. Ta může probíhat se stávajícím odborníkem, popř. může být do spolupráce zapojena další profese, např. psycholog, mediátor, právník.
Po celou dobu spolupráce je důležité oceňovat rodiče, zplnomocňovat je k převzetí odpovědnosti za rozhodnutí, orientovat je na potřeby dítěte, snažit se o eliminaci změn v životě dítěte (změny bydliště, školy, kroužky, omezení kontaktu s důležitými vztahovými osobami). Za pomoci využití mediačních technik s respektem k individuální situaci rodiny, jsou rodiče podporováni v hledání smírných řešení. Dalším tématem jsou možnosti budoucí spolupráce rodičů s poradnou. Cílem je odklonit rodiče od řešení jejich sporu soudní cestou, je-li to možné a podpořit je v uzavírání mimosoudních dohod.
V rámci spolupráce je klientům poskytována pomoc při sepisování společných návrhů na péči a výživy k nezletilým dětem, sepisování zatímních dohod, mimosoudních i soudních trvalých dohod, případně rodičovských plánů.
V interdisciplinární spolupráci panuje dohoda o tom, kdo a jakým způsobem na rodiče v tomto smyslu působí. Posiluje se tak relevance a důležitost předávaných informací a doporučení a ze strany rodičů je posilována schopnost a kapacita tyto informace přijmout. Jednoduše proto, že je slyší opakovaně a sdělují je lidé, kteří mají v konečném důsledku vliv na výsledek opatrovnického řízení. Tam, kde interdisciplinární spolupráce není, lze alespoň podávat standardně informace na samém začátku řízení nebo lépe před ním a v rámci nějaké další pomoci rodičům v jeho průběhu.
Pro dobré fungování interdisciplinární spolupráce je velmi důležité pravidelné setkávání poskytovatelů odborné pomoci se soudci a zástupci OSPOD. Vzájemným setkáváním subjektů zapojených do řešení situací spojených s rozpadem soužití rodičů nezletilých dětí lze zajistit efektivní podporu rodičů i efektivní využívání navazující edukace. Poskytovatel navazující edukace by měl být schopen ostatním subjektům vysvětlit vhodnost časového ohraničení edukace, možnosti výstupů z navazující edukace i důvody vedoucí k vyhodnocování dalšího potenciálu pro práci s rodiči. Na základě anonymizovaných kazuistik lze pak vzájemně sdílet přístup k řešení, vyjasnit si, jak další instituce (soud nebo OSPOD) přistupuje k vyhodnocení informací obsažených ve zprávách poskytovatelů odborné pomoci a jakým způsobem se pak tyto informace odráží v jeho dalších rozhodnutích. Tímto lze i eliminovat neúčelné využívání odborné pomoci, kdy soud nebo OSPOD, bez viditelného efektu, ve snaze „opravit“ konfliktní rodiče, opakovaně doporučuje či nařizují další formy práce s rodiči. V těchto případech se naopak jako efektivní může jevit řízení dále neprotahovat a spor rodičů ukončit autoritativním rozhodnutím soudu. Nelze totiž pominout fakt, že bude stále existovat skupina rodičů, která nebude ochotna se domlouvat. A to ani přes jim poskytnutou maximální podporu. Tito rodiče pak s porozuměním negativním důsledkům nezvládnutí partnerského nebo rodičovského konfliktu na dítě, budou s plným vědomím činit rozhodnutí, která nebudou v souladu s nejlepším zájmem jejich dítěte.
[1] pozn. povinnost rodičů informovat dítě o záležitostech, které se ho dotýkají, vyplývá z § 875 odst. 2 občanského zákoníku