Jak uvádí Fučík (2020), konflikty rodičů v/po rozpadu soužití existují v mnoha rovinách a eskalují postupně. Důležitou roli při jejich eskalaci či zvládání hraje i kultura rozvodovosti, která je v zahraničí jiná než v České republice. Každý, kdo se rozvádí zvažuje strategie, podle nichž se bude chovat. Záleží pak i na tom, jak je nastavený právní či obecněji kulturní systém, ve kterém se rozcházející se rodiče pohybují. Zda je standardní uvažovat o sdíleném rodičovství po rozvodu, popřípadě je běžné, že jsou děti převážně svěřovány do péče jednoho rodiče, zpravidla matky. Systém, který preferuje péči jednoho rodičů, pak těmto konfliktům nahrává. Konflikty potencují i situace, kdy otcové musí v opatrovnických řízeních dokazovat, že se umí postarat o své vlastní dítě, musí se obhájit. Naproti tomu při svěřování dětí do péče matek k „prověřování“ zpravidla nedochází. Absence jednoho rodiče při výchově dítěte je pak institucemi a většinovou společností přijímána lépe než to, že dítě pobývá střídavě v domácnostech obou rodičů.
V této souvislosti je potřeba vědět, proč vlastně při rozpadu soužití rodičů dochází k jejich konfliktům ohledně uspořádání poměrů společného nezletilého dítěte. Zjištění příčiny konfliktu je nezbytným předpokladem při volbě adekvátní odborné pomoci. V praxi se nejčastěji vyskytují tři typy rodičovských konfliktů:
První má svůj primární zdroj v samotném partnerském vztahu (dále jen vztahový konflikt). Primární zdroj druhého typu rodičovského konfliktu můžeme nalézt v po rozvodovém/po rozchodovém vypořádání majetkových poměrů rodičů (dále jen majetkový konflikt). V obou těchto případech je nezletilé dítě (respektive úprava poměrů k němu) zbraní jednoho rodiče proti druhému. Typická jsou jednání opouštěného rodiče, který se snaží partnera za opuštění potrestat omezením kontaktů s dítětem; nebo „výhružka“ některých rodičů střídavou péčí při dělení majetku. Poslední typ konfliktu má svůj původ v odlišném hodnotovém pohledu na různé formy péče (dále jen hodnotový konflikt). Někteří rodiče jsou pod vlivem svého společenského prostředí, populárně „vědeckých“ vyjádření odborníků, sdělovacích prostředků bytostně přesvědčeni o (ne)vhodnosti určité formy péče o dítě – zpravidla se jedná o vnitřní přesvědčení matek o nevhodnosti střídavé péče. V praxi se jednotlivé typy rodičovských konfliktů mohou různě kumulovat.