Neoddělitelnou součástí dohody o péči/rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte je určení výživného (s výjimkou společné péče). Vyživovací povinnost rodičů k dětem není dle ustanovení § 859 o. z. součástí rodičovské odpovědnosti, což znamená, že i rodič, kterému je rodičovská odpovědnost pozastavena, omezena či je jí zbaven, má stále vyživovací povinnost k dítěti. Ve vztahu k výživnému se vztahují zejména ustanovení § 910 a násl. o. z., případně též ustanovení § 755 odst. 3 o. z., dle kterého
mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství.
Český právní řád pojem výživného jako takový explicitně nedefinuje. Podle judikatury výživné zahrnuje nejenom částky určené na uspokojování stravy, pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování dalších hmotných (bydlení, stravování, ošacení, obutí) nebo nehmotných potřeb (např. vzdělávání nebo koníčky), které se vyskytují jednorázově (např. platby za pobyt na dětském táboře nebo lyžařském výcviku). Pro stanovení výživného jsou pak určující schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče. Schopnosti a možnosti povinného se posuzují zejména ve vztahu k výdělečné činnosti povinné osoby, a to ať již se jedná o klasický pracovní poměr, dohody o práci konané mimo pracovní poměr nebo o činnost osoby samostatně výdělečně činné. I pokud je osoba nezaměstnaná, pobírá sociální dávky, je pro soud podstatné, zda např. plně uplatňuje všechny své nároky atd.[1]
Ministerstvo spravedlnosti ČR vypracovalo doporučující tabulky ve věci výživného, v jejichž intencích obecné soudy zpravidla rozhodují. Tyto tabulky mají předkládat jistý návod pro určení výše výživného za pomoci vymezení procentuálního podílu z čistého příjmu povinné osoby, respektive povinných osob, a to v závislosti na věku oprávněného (dítěte).
Pět věkových skupin bylo zvoleno dle typických životních (a vzdělávacích) etap dítěte, které jsou spojeny s větší změnou (započetí školní docházky, vstup na střední školu atd.). Faktická využitelnost tabulek je však jistým způsobem omezena. Jsou vhodné pro případy výživného určovaného pro maximálně tři vyživovací povinnosti. Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na dítě. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců[2]. V praxi je pak možné při vyměřování výživného setkat se i s druhým (pomocným) kritériem, a to zejména u osob s vyšším počtem vyživovacích povinností. Dle tohoto kritéria by měla k uspokojení vyživovacích povinností sloužit maximálně ⅓ příjmu povinného.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného. Soud tedy při stanovení výživného kromě výše prokazatelných příjmů přihlíží i k celkové životní úrovni povinného. Výživné lze stanovit/zvýšit až tři roky zpět, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně. Roli při stanovení výživného by pak měl hrát i rozsah osobní péče, kterou povinný rodič dítěti poskytuje.
Výživné ve střídavé péči
V případě střídavé péče postupují soudy ve věci výživného nejednotně. Často panuje mýtus, že při střídavé péči se výživné neurčuje. Takto postupuje určitá část soudů, ale pouze za podmínky, že příjmy rodičů jsou obdobné. I zde však existuje určité procento soudů, které i při stejných příjmech rodičů stanoví výživné každému z rodičů ke každému z dětí, rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit. Stejně tak rozdílně postupují soudy v případě odlišných příjmů – jsou soudy, které počítají výživné z rozdílu mezi příjmy rodičů, vyživovací povinnost tak vzniká pouze rodiči s vyššími příjmy, jiné soudy pak rozhodují o vyživovací povinnosti obou rodičů, každému je však výživné stanovené dle jeho příjmu/životní úrovně. Nejednotné jsou pak soudy v tom, zda v případě střídavé péče se vyměřené výživné dále krátí na polovinu, neboť péče o dítě a tím i faktické naplňování vyživovací povinnosti z poloviny zajišťuje povinný rodič. Formální nastavení péče má pak dopady i na další oblasti života rodiče – možnost čerpat daňové odpisy, dávky hmotné nouze a státní sociální podpory.
[1] zdroj MS ČR Analýzy aktuálních otázek výživného, dostupné z: https://justice.cz/documents/12681/724488/Doporučuj%C3%ADc%C3%AD_procentuáln%C3%AD_rozmez%C3%AD_výživné.pdf/ffb75f31-9623-41d9-8150-05f7cec0199a
[2] zdroj MS ČR Analýzy aktuálních otázek výživného, dostupné z: https://justice.cz/documents/12681/724488/Analýza_Výživného.pdf/93c70207-570a-4e7c-886a-0f7d208cc6fb